Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co je to „světový řád založený na pravidlech“?

V posledních letech západní politici stále častěji mluví o snaze o „světový řád založený na pravidlech“, ale zlé země jako Čína a Rusko jsou proti. To vyvolává otázku, co to ten zlověstný „světový řád založený na pravidlech“ vlastně je. Článek z webu Anti-spiegel. Článek ze 17. září 2021.

article preview

Ve skutečnosti je věc zcela jasná: po druhé světové válce byla založena OSN a její charta se stala základem moderního mezinárodního práva. Takže „světový řád založený na pravidlech“ už existuje – proč ale Západ výslovně požaduje něco nového a vytvořil si pro to slovní spojení „světový řád založený na pravidlech“? Abychom to pochopili, musíme se ponořit trochu hlouběji do tématu a do nedávné historie.

OSN

Po druhé světové válce byla pod vedením vítězných mocností vytvořena OSN a vítězné mocnosti USA, Sovětský svaz, Čína, Velká Británie a Francie vytvořily Radu bezpečnosti OSN. Je třeba pochopit, že OSN vznikla v době, kdy byl svět ještě v šoku z hrůz druhé světové války, a proto lidé stále brali požadavek „Už nikdy válku!“ vážně, protože z vlastní zkušenosti věděli, co válka znamená. Proto velmi ústředním bodem tohoto nově vytvořeného mezinárodního práva byl zákaz použití síly. Charta OSN obsahuje zákaz použití síly, což znamená, že státy nesmějí útočit na jiné státy. Výjimky jsou upraveny v kapitole VII Charty OSN.

Hlava VII má název „Opatření při ohrožení nebo narušení míru a při útočných činech“ a tím je vlastně řečeno vše. Výjimky ze zákazu použití síly jsou poskytovány pouze v případě, že je stát napaden vojensky a brání se mu, nebo pokud jde na pomoc vojensky napadenému spojenci nebo pokud Rada bezpečnosti OSN výslovně povolí válku proti stát usnesením. K tomu musí Rada bezpečnosti OSN nejprve určit, „zda jde o ohrožení nebo narušení míru nebo o akt agrese“ (článek 39 Charty OSN) a poté může rozhodnout o opatřeních. Mezi opatření, o kterých může po takovém rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN rozhodnout, patří i ekonomické sankce vůči státu. To je důležitý detail, protože to znamená, že všechny ekonomické sankce, které jsou schváleny bez mandátu OSN, jsou podle mezinárodního práva nezákonné. K tomu se zde dostaneme později.

Od počátku existence OSN zasedaly v Radě bezpečnosti proti sobě státy s odlišnými zájmy. Nejprve to byla studená válka mezi Západem, sestávajícím z USA a jejich satelitních států na jedné straně, a Východem, tvořeným Sovětským svazem a jeho satelitními státy, na straně druhé. Dnes proti sobě v Radě bezpečnosti OSN stojí Západ na jedné straně a Rusko a Čína na straně druhé. Jako stálí členové Rady bezpečnosti OSN si pět vítězných mocností druhé světové války udělilo právo veta, což znamená, že Rada bezpečnosti OSN musí svá rozhodnutí přijímat de facto jednomyslně. A to je samozřejmě těžké, když dojde k neshodě.

Přežila OSN?

Skutečnost, že OSN je zastaralá, dnes naznačují především západní státy, které argumentují tím, že by mohla být zablokována Rada bezpečnosti OSN. To zní chytlavě a mnoho lidí po letech neustálého opakování tohoto tvrzení nyní zastává názor, že OSN je zastaralá a vlastně nadbytečná. Opak je pravdou, protože právo veta má svůj účel. Účelem práva veta je zabránit skupině států v tom, aby se mohla vzdát rozumu a zaútočit na kteroukoli zemi podle svého výběru jednoduše většinovým hlasováním v Radě bezpečnosti. Samotný fakt, že státy s odlišnými zájmy musí v Radě bezpečnosti OSN rozhodovat společně, by zcela zabránil válkám, pokud by bylo dodržováno mezinárodní právo. Jinými slovy, kdyby každý dodržoval mezinárodní právo a bral OSN vážně, nemohlo by dojít k žádným válkám. Nebo spíše, mohla by existovat pouze tehdy, pokud by stát skutečně představoval tak velkou hrozbu pro světový mír, že by se všichni členové Rady bezpečnosti OSN navzdory svým odlišným zájmům shodli na tom, že světové společenství by mělo zasáhnout vojensky (nebo ekonomickými sankcemi).

Války 21. století

Ale nyní všichni víme, že za posledních 20 let bylo mnoho válek, což nevyhnutelně znamená, že existují státy, které porušují mezinárodní právo. Wikipedie uvádí 15 válek a občanských válek, k nimž dosud došlo v 21. století, přičemž libyjská válka a válka v Jemenu jsou zmíněny dvakrát, každá je rozdělena do dvou válek. Z de facto 13 válek 21. století si Západ prokazatelně sám odstartoval minimálně čtyři, a to války v Afghánistánu, Iráku, Sýrii a Libyi. V případě Sýrie to ví jen málokdo, protože západní média ráda zamlčují, že USA zahájily válku operací CIA „Timber Sycamore.“ Podrobnosti najdete zde. A v Libyi by se povstání proti Kaddáfímu (také živené Západem v rámci tzv. arabského jara) jen stěží změnilo ve velkou válku, kdyby západní státy vojensky nezasáhly v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Bezpečnost OSN umožnila Západu pouze zřídit bezletovou zónu v Libyi, ale západní armády to ignorovaly a bombardovaly zemi a dokonce rozmístily na zemi speciální jednotky, což způsobilo, že se válka vymkla kontrole. Výsledek je znát.

Válka v Mali, do které je zapojen i Západ, by se bez libyjské války neuskutečnila, protože to byly pouze zbraně, které byly v Libyi po vypuknutí války ve velkém počtu k dispozici, a islamisté, kteří tam zesílili přinesl válku do Mali.

Kromě toho existují dvě války, které vedli blízcí spojenci Západu (i bez povolení Rady bezpečnosti OSN), a to válka v Jemenu, ve které Saúdská Arábie bojuje od roku 2010, a válka v Libanonu z roku 2006, ve kterém Izrael zaútočil na Libanon v rozporu s mezinárodním právem v boji proti Hizballáhu.

V roce 2008 také tehdejší gruzínský prezident Saakašvili, věříc americké podpoře, zaútočil na sporná území Osetie a Abcházie, kde ruské mírové síly zajišťovaly linii kontaktu po občanských válkách od počátku 90. let. Protože západní média tuto válku vždy vykreslují jinak, odkazuji na tento článek, který téma podrobně popisuje.

Wikipedie uvádí i válku na Ukrajině, která také začala z iniciativy USA, protože po puči na Majdanu nařídila pučistická vláda útok na oblasti odolné proti převratu na východě země právě v den, kdy byl tehdejší náčelník CIA v Kyjevě. Zúčastnil se dokonce zásadního zasedání ukrajinské bezpečnostní rady, kde se rozhodovalo. Podrobně jsem se tomu věnoval ve své knize o ukrajinské krizi v roce 2014.

Můžeme tedy konstatovat, že ze 13 válek 21. století státy Západu a jejich spojenci buď sami devět válek rozpoutali, nebo alespoň nebyli do jejich vypuknutí nezapojené. Zbývající čtyři války 21. století uvedené na Wikipedii jsou občanská válka na Pobřeží slonoviny, občanská válka v Čadu, válka proti drogám v Mexiku a občanská válka na Srí Lance. Dá se tedy zcela objektivně konstatovat, že Západ a jeho spojenci se do 2/3 válek 21. století nejen zapojili, ale dokonce je (částečně) i rozpoutali. Jak to souvisí s legendou šířenou Západem, že stojí za mír?

Nelegální války

Žádná z válek 21. století nebyla schválena mandátem Rady bezpečnosti OSN, což znamená, že všechny jsou podle mezinárodního práva nezákonné. Jedinou kontroverzní výjimkou je afghánská válka, kde existovala rezoluce Rady bezpečnosti OSN interpretující právo Západu USA na sebeobranu, která by z afghánské války udělala válku právní. Tato interpretace je však více než jen kontroverzní, protože ačkoli rezoluce 1368 identifikovala hrozbu pro světový mír a odsoudila útoky z 11. září, neumožňuje – jak předepisuje Charta OSN – také vojenská protiopatření. USA se tedy po útoku dovolávají svého práva na sebeobranu, ale za prvé nebyly USA napadeny vojensky a zadruhé agresorem nebyl Afghánistán. Proto válka v Afghánistánu, pokud berete mezinárodní právo velmi vážně (a to byste asi měli dělat), byla také válkou, která porušovala mezinárodní právo, a byla tedy nezákonná.

Pro úplnost je třeba dodat, že západ (Německo a Francie) v Mali bojuje legálně, protože je tam pozvala vláda a mají k tomu povolení. To ale nic nemění na faktu, že válka by se pravděpodobně nestala bez předchozího zničení Libye Západem. Informace o pozadí poštovní války naleznete zde.

Jak se skrývají porušení mezinárodního práva

Jak je známo, západní tisk dělá vše proto, aby před svým publikem zatajil skutečnost, že většinu válek 21. století způsobil Západ, a aby toho nebylo málo, bylo to i proti mezinárodnímu právu. Západní média a politici navíc odvádějí pozornost od mezinárodního práva a vymýšlejí nové termíny. Kdykoli Západ rozpoutá nelegální války, rozšíří se legenda, že to dělají jen proto, aby svrhli zlého diktátora (kterého lidé rádi přirovnávají k Hitlerovi) a že chtějí utlačovaným lidem přinést demokracii, svobodu a blahobyt. Skutečnost, že války jsou nezákonné, odvádí pozornost nikoli odvoláváním se na mezinárodní právo, které je otevřeně porušováno, ale vymýšlením nových formulací. Ilegální války jsou Západem označovány jako „humanitární intervence“. Tento termín však mezinárodní právo nezná a tento termín se nepoužívá mimo sílu západní mediální bubliny. Dokonce i německá Wikipedie říká, že s příchodem myšlenky lidských práv se objevily pokusy ospravedlnit války humanitárními záminkami, ale:

"Všeobecný zákaz použití síly Charty OSN tuto situaci zásadně změnil a eliminoval možnost takového zásahu."

Teprve v 90. letech začal Západ brát téma humanity jako záminku k válkám a svolával komise, které měly pod záminkou lidských práv vymyslet konstrukci, která povede k takovým válkám, které porušují mezinárodní právo, vypadat legálně. Všechny komise svolané Západem ale nic nemění na tom, že války označené jako „humanitární intervence“ jsou nezákonné, protože charta OSN nebyla změněna, a proto stále platí zákaz násilí.

"Světový řád založený na pravidlech"

Západ se proto snaží všemožně OSN oslabit, protože stojí v cestě jejím válkám. Proto se od západních politiků a médií, kteří jsou oficiálně tak mírumilovní, rádi doslechne, že Rada bezpečnosti OSN „brání nezbytným rezolucím“, a proto by mohla být vlastně ignorována, protože brání řešení problémů. Pravda je v nejlepším případě taková, že Rada bezpečnosti OSN s vetem Ruska a Číny brání Západu v legalizaci jeho válek, ale to samozřejmě v západních médiích neslyšíte. Aby si lidé zvykli na to, že mezinárodní právo – pokud si Západ zvolí svůj – by mělo být v ideálním případě úplně zrušeno, vymýšlejí se stále nové formulace. Západ již několik let volá po „světovém řádu založeném na pravidlech“, ale bez vysvětlení, co tato pravidla jsou a kdo je stanovuje. Srozumitelně řečeno, když Západ používá tuto formulaci, neříká nic jiného, ​​než že chce stanovit pravidla (a kdykoli je změnit) a také je chce sám hlídat. Západ chce nastavit pravidla pro celý svět, o tom je „světový řád založený na pravidlech“.

Když slyšíte prohlášení západních politiků o „světovém řádu založeném na pravidlech“, připadáte si jako Orwell. Na otázku poslance Bundestagu, co je to za „světový řád založený na pravidlech“, odpověděla federální vláda mimo jiné, že zahrnuje „ včasné placení příspěvků “. To je legrační, protože USA, ze všech lidí, vůdčí mocnost na Západě, která obhajuje „světový řád založený na pravidlech“, se stále dostávají do novinových titulků, protože například často neplatí své příspěvky mezinárodním organizacím, jako je např. OSN, roky.

Orwell by měl radost

Ale to, co napsal německý ministr zahraničí Maas na začátku Mnichovské bezpečnostní konference v roce 2019, zní hned po Orwellovi. Mimo jiné napsal :

„Mezinárodní pořádek je pod obrovským tlakem. Někteří aktéři stále více spoléhají na mocenskou politiku a podkopávají myšlenku řádu založeného na pravidlech, aby prosadili právo nejschopnějšího.

Je to Západ, kdo „stále více spoléhá na mocenskou politiku“ a podkopává „myšlenku řádu založeného na pravidlech“, aby „prosadil zákon džungle“. Západ to dělá například tím, že vynucuje ekonomické sankce vůči každému, kdo se vůli Západu nechce podřídit. Takové jednostranné sankce jsou podle Charty OSN nezákonné, protože jsou stejně jako války v mezinárodním právu upraveny pouze v případě, že o nich rozhodne Rada bezpečnosti OSN, což platí například pro sankce proti Severní Koreji. Ale všechny ostatní západní sankce proti Rusku, Bělorusku, Venezuele, Sýrii a tak dále jsou v rozporu s mezinárodním právem. Dělají přesně to, co Maas kritizuje, "podkopávají myšlenku řádu založeného na pravidlech k vymáhání práva džungle.“

Orwell by asi nevěděl, jestli se má smát, nebo brečet, kdyby četl něco, co se vší vážností píše německý vnější klaun Maas. Maas naříká nad tím, co sám dělá:

"Musíme chránit mezinárodní normy, dohody a instituce, když se dostanou pod tlak, nebo když je ohroženo jejich přežití nebo financování."

Chraňte mezinárodní dohody“ zní také skvěle, ale Západ dělá opět pravý opak. Například USA jednostranně porušily jadernou dohodu s Íránem a žádný evropský spojenec USA s tím nic neudělal, ba naopak. Nebo proč Západ nevyvíjí tlak na Ukrajinu, která dosud neimplementovala jediný bod Minské dohody? A co zákon NATO-Rusko, který zakazuje NATO trvale rozmisťovat ozbrojené síly ve východní Evropě, což NATO a zejména USA beztak dělají v Pobaltí, Polsku, Rumunsku a tak dále? Toto bylo jen několik příkladů, ve výčtu by se dalo pokračovat.

Smutně to vypadá i v případě ochrany mezinárodních institucí, po které Maas volá. Státy Západu svými ekonomickými sankcemi porušují nejen Chartu OSN a tím i mezinárodní právo, ale i pravidla WTO. Nemluvě o OSN, pravděpodobně nejdůležitější ze všech mezinárodních institucí, kterou se Západ otevřeně snaží místo posílení oslabit.

O čem je „světový řád založený na pravidlech“?

V textu od Maase z roku 2019 lze také číst:

"To znamená, že stojíme za otevřeným a spravedlivým světovým obchodem."

Západ chápe spravedlivý světový obchod, když neexistují žádná cla a obchodní omezení, takže západní korporace mohou své zboží prodávat kdekoli. Pokud chce stát chránit vlastní firmy před dotovanými produkty západních korporací prostřednictvím cel, pak si Západ stěžuje a říká, že někdo narušuje volný obchod, což ve zprávách západních médií zní jako smrtelný hřích. Ze západního pohledu je světový obchod spravedlivý a otevřený pouze tehdy, pokud jeho korporace dominují na trzích a dobře vydělávají. Mnoho příkladů ukazuje, že Západ se nezajímá o „otevřený a spravedlivý světový obchod “, protože samotný Západ svými ekonomickými sankcemi stále více brání svobodě obchodu. Pokud je například ruský plyn levnější než plyn z USA, který byl frakován a přepravován do Evropy jako kapalný plyn v tankerech, pak bude ruský plynovod pod všemi možnými záminkami nepřátelský. Je to „ volný a otevřený světový obchod “?

Obecně je slovo „rules-based“ výsměch, protože na všechno existují mezinárodní pravidla. Existují pravidla WTO, která Západ svými sankcemi porušuje. Existuje Charta OSN, která leze Západu na nervy, protože mu brání v tom, aby mohl všude prosazovat svou vůli silou. Pravidel a dohod je nespočet a je to Západ, kdo je ignoruje a porušuje, když už pro něj nejsou výhodné. Proto má teze zní, že „světový řád založený na pravidlech“ propagovaný západními médii a politiky znamená jediné: Západ chce pravidla určovat sám a chce mít možnost je kdykoli změnit, pokud z toho bude mít prospěch. A Západ chce tato pravidla vnutit zbytku světa.

Z pohledu přibližně 50 států, které patří k Západu ovládanému USA, je to možná i pochopitelné. Jak to ale vidí dalších asi 140 zemí světa? To je pravda: Nemyslí si, že je to vůbec dobré a můžete si to velmi jasně přečíst mimo sílu západní mediální bubliny.

Na závěr příklad z poslední doby

Titulky v těchto dnech oznamovaly novou obrannou alianci zahrnující USA, Spojené království a Austrálii, podrobnosti jsou zdeJak lze číst v Der Spiegel, ministr zahraničí USA nyní řekl kritikům dohody :

"Tato dohoda (...) není namířena proti ničemu a nikomu," řekl ministr obrany Lloyd Austin po setkání s ministrem zahraničí Antonym Blinkenem a australskými protějšky Peterem Duttonem a Marise Payne ve Washingtonu. "Stejně jako u všeho, co společně děláme v oblasti bezpečnosti, jde i zde o dodržování mezinárodního řádu založeného na pravidlech, kterému Austrálie i Spojené státy hluboce věří a budou jej bránit," řekl Blinken.

Co myslíte, s jakou radostí tato slova přijaly země v regionu, které se neklaní západním hodnotám?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Archiv

Kalendář
<< srpen / 2022 >>