Jdi na obsah Jdi na menu
 


Doporučená literatura

Je obecně známým faktem, že člověk by se při získávání informací o současném politickém dění neměl řídit informacemi hlavního mediálního proudu, který je poplatný svým majitelům a zájmům investorů, ale míněním zkušených politologů, vojenských analytiků, investigativních novinářů a dalších odborníků, kteří své informace publikují v rámci odborné obce v níž si budují budují vlastní prestiž, neboť jejich příspěvky k danému oboru jsou za každých okolností podrobeny odborné kritice, nikoliv tendenčně naladěnému hodnocení obecné veřejnosti.

Jako základní studijní literaturu bysd.jpegch všem čtenářům těchto stránek doporučil velmi těžce sehnatelnou knihu kanadské novinářky, spisovatelky a aktivistky Naomi Klein s názvem Šoková Doktrína. Kniha byla u nás publikovaná v roce 2010, nicméně díky informacím v jejím obsahu každý pochopí, jakým způsobem funguje pomalé, a často zcela nevratné, ujídání našil nezadatelných a nezcizitelných práv ze strany politických činitelů, které pochopitelně velmi štědře financují jejich mecenáši bohatých nadnárodních korporací. Seznámit se s knihou je podle mého názoru důležité zejména v dnešní době, která ukázkově potvrzuje vše, co je v jejích řádcích velmi čtivým a velmi sofistikovaným způsobem vepsáno. Osobně neříkám, že souhlasím s naprosto veškerými zde uvedenými autorčinými názory, zejména co se týká některých jejích hodnocení evropských států, a obhajoby některých etnických práv Američanů v jejich domovině, ale jinak je kniha opravdu prvotřídní studijní materiál.  

ckc.jpgPublikace, která v podstatě určitým volným způsobem navazuje na Šokovou doktrínu je dílo Černá kniha CIA od amerického historika a specialisty na zpravodajské služby Yvonnicka Denoëla. O knize jsem se poprvé dozvěděl z rozhovoru Dr. Skály s vojenským analytikem Martinem Kollerem na Youtube, přičemž jsem zjistil, že se již doprodávají poslední kusy, ale ještě stále je sehnatelná. Jak jsem již uvedl výše, tajné operace CIA, jejichž úkolem bylo sesazovat legálně zvolené vlády a prezidenty a nahrazovat je prozápadními autoritativními režimy, velmi vhodně doplňuje předchozí knihu, neboť i tato se operacemi americké tajné služby velmi intenzivně zabývá. Publikace je opět velmi tematickým dílem ve vztahu k současným událostem na Ukrajině - zejména pak k exponovanému ruku 2014.

exp.jpgV tomto směru pak nezlez opomenout dílo našeho předního bezpečnostního analytika Jana Eichlera Expanze na pozvání, které zcela neutrálně informuje o rozšiřování NATO směrem k ruským hranicím a dopadům této činnosti v geopolitickém měřítku. Kniha není poplatná žádné straně konfliktu, střízlivě hodnotí situaci do roku 2019 a informacemi z jejích stránek by měl být vyzbrojen každý, kdo chce v momentální ukrajinské krizi pronášet jakékoliv argumenty ať ve prospěch Ruské federace, tak západního světa. K této útlé, ale informacemi nadité brožuře bych ještě dodal, že mi ji při osobním rozhovoru doporučil vysokoškolský učitel a politolog Štefan Dinics

ruvz.jpgDalší, tentokrát spíš velmi zajímavou než odbornou publikací, je kniha Rusko-ukrajinské vztahy - mýty a skutečnost od českého autora, který prožil část svého života na Ukrajině Milana Syručka. Velmi zajímavé jsou jeho vzpomínky z 90. let 20. století a informace o korupčním prostředí uvnitř ukrajinské státní správy. Samozřejmě svou hodnotu mají i dějinné střípky z roku 2014. Pokud jde o styl psaní, informace uvnitř knihy jsou řazeny trochu neuspořádaně, přesto jsou výbornou tematickou sondou pro všechny zájemce, kteří si chtějí rozšířit obzory o vztazích mezi oběma postsovětskými zeměmi.

kn.jpgJestliže opakovaně zmiňuji, že se nelze spolehnout na informace hlavního mediálního proudu, musím v tomto směru zmínit knihu novináře Udo Ulfkotte, který dlouhá léta pracoval pro německé noviny Frankfurter Allgemeine Zeitung, Koupení novináři. Autor velmi čtivým způsobem rozkrývá systém, jakým pracují mainstreamová média, jejich vazby na svět politických elit a příčinou tohoto odhaluje i jejich bezpáteřnost a fatální tendenčnost. Domnívám se, že po přečtení knihy i zarytý důvěřivec přehodnotí vztah k mediálnímu prostoru a v tomto směru pozvolna začne přemýšlet v poněkud rozdílných intencích než v hlavní proud oddaně věřící zbytek populace.

-- pokračování příště --

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Archiv

Kalendář
<< srpen / 2022 >>